Chmel otáčivý - Humulus lupulus 

Používané názvy:

Zelené zlato, chmelový keř, červeňák, humelové šištice, chmelíček, chmelníček, chmelový chřest, pazochy, pazoušky, sladovnické koření, štok, zeleňák

Popis rostliny:

Chmel jevytrvalá bylina, obvykle se silným svislým oddenkem a velkým počtem podzemních výhonků. Jako trvalka vydrží na jednom místě 20-25 let.

Historie + Výskyt:

Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV.. Za třicetileté války byly chmelnice zpustošeny a obnoveny až v 18. století.

Jako vlhkomilná rostlina se planý chmel otáčivý vyskytuje v olšinách, na okrajích lesů, v lužních lesích, ale především v pobřežních křovinách potoků a řek, kde vytváří mohutné porosty. Kulturní rostliny se nejčastěji vysazují na rovinatých plochách, nebo v širokých otevřených údolích.

Pěstování:

Chmel potřebuje dostatek prostoru a robustní plot či zeď.

Sběr:

Sbíráme samičí šištice a chmelové žlázky těsně před dozráním během srpna a září. Při sběru musíme být opatrní, protože u alergických jedinců může sběr šištic vyvolat vyrážku nebo oční zánět. Rozhodně nesbíráme šištice ani žlázky na pěstovaných rostlinách na chmelnicích, kde jsou chemicky ošetřovány, ale vybíráme si ke sběru planě rostoucí rostliny, nejlépe v lese.

Účinné látky:

Plodní šištice obsahují pryskyřici s hořčinami (α-hořké kyseliny (humulon), β-hořké kyseliny (lupulon)), silice s terpenoidy (např. humulen, myrcen) s bakteriostatickými a konzervačními účinky. Sekrece hořkých látek vrcholí v druhé polovině srpna, kdy začíná i sklizeň.

Gastronomie:

Mladé výhonky se dají zpracovat podobně jako zelenina (tzv. chmelový chřest), dělají se z nich polévky a omelety, nakládají se.

Babské rady:

Chmel je základní surovinou na výrobu piva. Pivovarnictví se v našich končinách začalo rozvíjet v 11. století. Chmelové žlázky – Lublin, které obsahují účinné uklidňující látky, byly pro použití v medicíně objeveny na začátku 19. století. Na začátku minulého století se chmelové výhonky konzumovaly podobně jako chřest.

Využití:

Gastronomie, lidové léčitelství, potravinářství, farmaceutický průmysl

Skladování sušením:

Chmel sušíme v jedné vrstvě v suché a vzdušné místnosti na sušících platech nebo teplem umělým při maximální teplotě 35°C. Skladujeme ho ve vzduchotěsných tmavých sklenicích, dlouhým skladováním z chmele rychle vyprchávají účinné látky, proto rostlinu spotřebujeme nejpozději do 1 roku od usušení.

Škapulíř:

Chmel povzbuzuje chuť k jídlu. Sbírají se mladé výhonky, které zatím neprorostly na světlo a obsahují hodně vitamínů skupiny B i minerálních látek.

Lidové moudro:

Své místo má chmel již po-staletí také v magii. V historii se, v rámci magických rituálů, často podával nápoj z chmelu podobný pivu, který dodával člověku sílu.

Magické použití:

Síla, léčebné účinky, spánek

Omezení:

V běžných terapeutických dávkách nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky. Užívání vyšších dávek se nedoporučuje. Plesnivé šištice zapříčiňují otravu. Fytofarmaka s obsahem chmele jsou nevhodné pro těhotné a kojící ženy.