Jmelí bílé nať

Jmelí bílé - Viscum album

Používané názvy:

Amala, čarodějná metla, dubové majlí, dubové mejlí, gmejl, gmejlí, hromová metla, hýmelí, jamela, jemela, jemela bílá, jemelka, jemelo, jeměl, jemola, jímelí, jmel, jmél, majlí, mejdlí, mejlí, mel, melé, melí, mélí, mílí, muří noha, mýlí, nejdlí, omejlí, omelí, posel bohů, svaté dřevo kříže, jmelí listnáčové.

Popis rostliny:

Větévky jmelí bílého tvoří husté polokulovité trsy dorůstající průměru až 100 cm. Z krátkého kmínku vyrůstají většinou pravidelně vidličnaté článkovité větve, které jsou v uzlinách rozšířené a snadno lámavé. Drobné jednopohlavné květy vykvétají v březnu a dubnu, přisedlé po třech ve vidlanech v rozsochách a na vrcholech větví. Mají žlutavé zbarvení, u samičích květů jsou usazené v mističkovité češuli s okvětím ze 4 nebo 6 lístků (tyčinky bývají v témže počtu). Barevnost a velikost plodu se v dalším vývoji liší od území. Poddruhy na evropském území mají bílou až nažloutlou barvu, v Asii jsou známy žluté, načervenalé, oranžové nebo červené varianty.

Historie + Výskyt:

Rostlina je jako původní druh rozšířena po celé Evropě (mimo severní skandinávská teritoria), na Kavkaze, v Himálaji a v malé i jihovýchodní Asii a lze ji nalézt v nadmořských výškách od nížin až do hor. Z jehličnanů většinou parazituje na borovicích a jedlích, z listnáčů zejména na lípách, topolech, akátech, javorech, jabloních a hlohu. Kolem roku 1900 bylo jmelí bílé kvůli dekorativním účelům člověkem zavlečeno i do Severní Ameriky. K tomuto rozšíření došlo v kalifornském okrese Sonoma County, kde parazituje na druzích javoru, olše, jabloně, topolu, švestky, akátu, vrby, břízy, hlohu a jilmu. Prozatím se nezdá, že infikuje dub a eukalypt nebo kalifornské druhy jehličnanů. Ačkoli se kvůli nedostatku vhodných hostitelských stromů nepředpokládalo, že by se jmelí bílé rozšířilo mimo oblast původního zavlečení, byl jeho výskyt v druhé polovině 20. století zaznamenán až v kanadské Britské Kolumbii u města Victoria (přibližně 1300 km severně od Sonoma County).

Název jmelí pochází z latiny viscum znamená lep. Jmelí má drobné bílé plody, které jsou na dotek lepkavé. Aby se na svém hostiteli mohlo usadit, musí tam zůstat dostatečně dlouho a zapustí zvláštní kořeny.

Jmelí patří k tradičním vánočním zvykům, které přežívají dodnes. Zavěšuje se nad dveře nebo na štědrovečerní stůl, aby přineslo rodině štěstí. Podle přísloví z Moravy „ Kdo se pod jmelím políbí, druhému se zaslíbí “ je i zvykem pod zavěšeným jmelím líbat ženy a dívky.

Co se sklízí:

Mladé větvičky s listy

Využití:

Farmacie, lidové léčitelství, magie, kosmetický průmysl

Schválená zdravotní tvrzení dle platných nařízení EU:

Jmelí bílé (Viscum album) podporuje:

• správnou hladinu lipidů v krvi - metabolismus lipidů
• přirozenou obranyschopnost - imunitní systém
• normální činnost cévní soustavy
• antioxidant

Účinné látky:

Nejdůležitějšími látkami, jež droga (latinsky herba visci) obsahuje, je soubor toxických polypeptidů (viskotoxiny), sestavených z 46 aminokyselin (tzv. jmelové živice). Dále to jsou lektiny (lektin I, II a III), u nichž jde vesměs o glykoproteiny schopné aglutinovat, tedy reagovat, s izolovanými nádorovými buňkami. Tyto látky při injekčním podání prokazatelně zvyšují imunitní reakci těla proti některým druhům rakoviny a zpomalují růst nebo dokonce způsobují zmenšení nádoru. Ve jmelí byly též nalezeny cholínové deriváty (cholín, acetylcholin), triterpenické kyseliny a další glykosidicky vázané látky Tyto účinné sloučeniny obsahují některé hromadně vyráběné léčivé přípravky. Často jsou používané k léčení zánětů nervů a kloubů a nezánětlivých degenerativních onemocnění kloubů (artróz). Bylina bývá součástí čajových směsí používaných při zvápenatění tepen, diuretických obtížích a vysokém krevním tlaku. Mezi další účinky jmelí patří schopnost zpomalit pulz, vyvolat děložní stahy a podpořit peristaltiku střev. Jeho podání zlepšuje i imunitní reakci u lidí postižených AIDS. Má též příznivé účinky při příznacích stáří a je schopno uklidnit srdeční činnost.

Babské rady čili Škapulíř:

Říkalo se že:

V lidovém léčitelství se používá buď ve formě prášku, nebo jako nálev (macerát). Nedoporučuje se připravovat odvar, neboť účinné látky se varem rozkládají.

Recepty:

Tinktura ze Jmelí

Sušené nebo čerstvě nasekané jmelí vložíme do nádoby která má široké hrdlo a kvalitní uzávěr.

Jmelí zalijeme kvalitním čirým alkoholem jako je vodka nebo lihem a to tak, aby větvičky jmelí byli potopené.

Uložíme na temném místě na 6-8 týdnů, kdy tinkturu jednou za čas protřepeme.

Roztok následně přecedíme a necháme opět na tmavém místě několik dni sesednout. Následně slijeme do připravené nádoby.

Tinkturu užíváme dlouhodobě 15-20 kapek, ne více, ve sklenici vody (0,3l) naplněné do poloviny, dvakrát až třikrát denně.

Lidové moudro:

Podle jedné legendy bylo jmelí kdysi strom, z něhož vyřezal Josef kolébku pro Ježíška. Po 33 letech porazili strom Římané a z jeho kmene vyrobili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom se hanbou zmenšil v malé keříky a stejně jako věřící jsou částečně živy z Kristova těla, tak i jmelí žije zčásti ze živin stromů.

Léčebné účinky jmelí jsou známy již od starověku. Zakladatel lékárnické literatury Řek Dioskoridés spolu s římským lékařem Galénem jej doporučovali užívat pouze zevně a Hippokratés bylinu předepisoval na podrážděnou slezinu. Anglický botanik a bylinář Nicholas Culpeper doporučoval jmelí ke zjemnění tvrdnoucí sleziny a k vyléčení starých oparů. Současně jej radil užívat při epilepsii a mrtvici.

Sedláci vařili větvičky jmelí v pivu a dávali pít takto upravený nápoj "uhranutému" dobytku. Věřilo se dokonce, že může ukázat cestu k pokladům ukrytým v zemi.

Jmelí bylo odnepaměti magickou rostlinou, připisovala se mu zázračná moc. Keltští kněží odsekávali na Nový rok zlatým srpem větvičky jmelí s přáním štěstí a lásky. I dnes najdeme jmelí během vánočních svátků skoro v každé domácnosti.

Skladujte v suchu, v nejlépe ve skleněné vzduchotěsné nádobě na temném místě

Neobsahuje žádné alergeny. Ale bylinky sami mohou být alergeny. Pokud jste na nějakou bylinku či její část přecitlivělí nebo dokonce alergičtí, nepoužívejte jí.

Alergeny dle nařízení Evropské unie 1169/2011EU, čl.44, odst. 1 a) o poskytování informací o potravinách

Výrobek neobsahuje alergenní látky a ani při jeho výrobě nebyly použity produkty, které by obsahovaly tyto alergeny: lepek, korýši, vejce, ryby, arašídy, sója, mléko, skořápkové plody, celer, hořčice, sezam, oxid siřičitý a siřičitany, vlčí bob a měkkýši

Léčivé účinky:

Na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady evropského společenství č. 1924/2006 nemůžeme jako prodejci u tohoto produktu uvádět žádná Radou neschválená výživová a zdravotní tvrzení. Bohužel Vám zde k této položce nemůžeme více uvést a můžeme Vás pouze odkázat na volně dostupné zdroje z internetu Wikipedia.org – Jmelí bílé

!!!Přestože je jmelí bílé nejrozšířenější poloparazitickou rostlinou českých dřevin, jsou všechny jeho poddruhy zapsány na Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR

!!! Navzdory častým tvrzením není jedovatost jmelí jednoznačně prokázaná. Jedovaté viskotoxiny a lektiny nejsou tělem přijímány z čaje nebo plodů. Požití několika bobulí většinou nemá na organismus žádný účinek, ale při vyšší dávce může dojít k dráždění střeva, bolestem břicha a k silnému průjmu, který je spojen s krví ve stolici. Nicméně existují zprávy eklektiků informující o kómatu, škubání a smrti po požití velkých dávek listí a plodů. Naproti tomu při požití maximálně dvaceti bobulí bylo nejhorší reakcí podráždění žaludku. Výjimku tvoří kojenci, u nichž může mít otrava vážnější průběh. Kvůli tyraminu, jenž je schopen vyvolat děložní stahy, by drogu z byliny neměly užívat těhotné ženy.