Pampeliška lékařská kořen

Pampeliška - Smetanka lékařská - Taraxacum officinale 

Používané názvy:

Hadí mlíčí, herba urinaria, husí kap, kačenec, kačinec, kašinec, kněžská pleš, lucerničky, lucerny, lupen pampuliškový, lví zub, majíček, mléč, mlíč, mlíčák, mlíčí, mlíčňák, mlíčný lupen, mléčný lupen, mnišská hlava, odvančík, pampalíšek, pampališka, pampelíček, pampelík, pampelíšek, pamprlice, pampuliška, pampuška, plečka obecná, pleska, pleška, pléška, počůránek, psí zub, pumpelice, pupava, pupava lékařská, smetaník nebo smetanka obecná.

Popis rostliny:

Pampeliška je rostlina s přízemní růžicí podlouhlých oválných až vykrajovaných listů, které plynule  přecházejí do řapíku. Z růžice vyrůstá dutý stonek nesoucí žlutý květ. Kvete od dubna do srpna, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti. Při poranění rostlina roní bílou tekutinu. Rostlina dorůstá výšky 5 - 40cm.

Historie + Výskyt:

Místem výskytu jsou louky, pastviny, meze, sady a zahrady téměř bez rozdílu nadmořských výšek, pampeliška roste i v kulturách, v chodníčcích a na cestách, kde je obtížným plevelem

V literatuře objevíme pampelišku už u slavného arabského lékaře Ibn Sína (980-1036 po Kr.), který je všeobecně znám jako Avicena. Už tenkrát léčil překrvení jater a vodnatelnost čerstvou šťávou z pampelišky. Jako močopudná a čistící bylina vešla skutečně do dějin léčitelství  - už ve 13. a 14. století se jí říkalo „Herba urinaria" a v německy mluvících zemích ji znali jako „Bettseicher" - počůránek.

 Co se sklízí: plody kořen, list, květ

Kořen se vykopává na podzim v říjnu a listopadu nebo brzy na jaře, máčí se ve studené vodě a rozříznutý napůl se nechá několik dnů na slunci zavadnout. Pak se suší v dobře větrané místnosti na sítu nebo v sušičce při teplotě maximálně 50C.  Dobře usušený kořen můžeme skladovat až 5 let. Po usušení se musí po ohnutí lámat a na lomu být světle žlutý. Kořeny je nutno skladovat v dobře uzavřené nádobě, protože snadno vlhnou

Využití:

Potravinářství, domácí kuchyně, farmacie, lidové léčitelství, mystické užití

Schválená zdravotní tvrzení dle platných nařízení EU:

Pampeliška - Smetanka lékařská (Taraxacum officinale) podporuje:

• normální funkce močové soustavy
• detoxikaci a vylučování
• normální trávení
• normální činnost žaludku a jater
• antioxidační účinky

Účinné látky:

Lactopicrin, taraxacin, taraxacerin, taraxasterol, taraxerol, steroly, aminokyseliny, třísloviny, inosit, kaučuk, silice, minerální látky, inulin, karoteny, vitamín C, vitamín B1, vitamín B2, cholin, kyselina nikotinová, kyselina křemičitá, vápník, draslík, mangan, železo, fosfor, měď.

Babské rady čili Škapulíř:

Čaj z kořene

2 lžičky drobně řezaného kořene přelijeme čtvrt litrem vroucí vody. Necháme louhovat 15 minut. Pijeme vlažné.

Recepty:

Pampeliškový med

250 květů pampelišek
2 citrony
1 l vody
1 kg cukru

Květy vložíme do vody, přidáme omyté citrony bez pecek, nakrájené na kolečka a pozvolna vše vaříme 1 hodinu. Poté přecedíme přes síto, přidáme cukr a vaříme do zhoustnutí 45-60 minut. Užívá se při nachlazení.

Lidové moudro:

Podle starých legend se pampeliška zrodila z prachu, který rozvířil ohnivý vůz boha Slunce.
V antice se šťáva z pampelišek doporučovala jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži.  Dříve se považovalo za nedobré, když šlechtičny měly příliš mnoho pih, protože pihy byly známkou toho, že žena zplodí příliš mnoho dětí. Slavný arabský lékař Avicenna, který působil v prvé polovině 11. století, léčil čerstvou šťávou z pampelišek vodnatelnost a překrvení jater. Pojmenoval ji Taraxis, což znamená zánět očí. Souviselo to s tím, že pampeliškové mléko se v té době používalo právě k léčbě zánětu očí.

Označení pampeliška pochází buď přes označení pléška (mnišskou pleš připomínající) nebo ze starohornoněmeckého pappala (kaše) či z latinského pappus (chmýří), ale i postupnou kombinací uvedených původů.

Jestliže fouknete do „chmýří" pampelišky, můžete zjistit, kolik let života vám ještě zbývá. Počet semen, které zůstaly, odpovídá počtu let, které vám ještě zbývají.

V keltské magii patří pampeliška mezi Belenountion - byliny keltského božstva Belenos.

Jakožto rostlina náležející bohyni Hekaté používá se pampeliška při rituálech zvaných Samhain

Skladujte v suchu, v nejlépe ve skleněné vzduchotěsné nádobě na temném místě

Neobsahuje žádné alergeny. Ale bylinky sami mohou být alergeny. Pokud jste na nějakou bylinku či její část přecitlivělí nebo dokonce alergičtí, nepoužívejte jí.

Alergeny dle nařízení Evropské unie 1169/2011EU, čl.44, odst. 1 a) o poskytování informací o potravinách

Výrobek neobsahuje alergenní látky a ani při jeho výrobě nebyly použity produkty, které by obsahovaly tyto alergeny: lepek, korýši, vejce, ryby, arašídy, sója, mléko, skořápkové plody, celer, hořčice, sezam, oxid siřičitý a siřičitany, vlčí bob a měkkýši

Léčivé účinky:

Na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady evropského společenství č. 1924/2006 (a zejména s ohledem na nejasnosti v jeho výkladu) nemůžeme jako prodejci u tohoto produktu uvádět žádná Radou neschválená výživová a zdravotní tvrzení. Bohužel seznam Radou schválených tvrzení ve vztahu k bylinám není doposud hotov (a zřejmě ještě dlouho nebude), takže Vám zde k této položce nemůžeme nic uvést a můžeme Vás pouze odkázat na volně dostupné zdroje z internetu Wikipedia.org - Pampeliška lékařská