Čekanka obecná - Cichorium intybus

Čekanka obecná herbář českých bylinek

Používané názvy:


Koření sv. Petra, cikorka, německá káva, cigorie, cigorka, cichorie, cikorie, cikorka, čagánek, čaganka, čakánek, čakanka, čekanec, čekánek, koření kozího cecku, koření podražníkové, koření sv. Petra, kozí cecek menší, německá káva, pocestník, podražník, polní locika, pruská káva, snoubenka slunce, strážce cest, hanička, intubus, intybus

Popis rostliny:

Je to vytrvalá až jeden metr vysoká bylina s tuhým stonkem. Kvete od července do října, přičemž její květy jsou 3–4 cm široké, obvykle jasně modré, mohou se ale objevit odchylky ve zbarvení, a to od bílé až po bledě růžovou.

Historie + Výskyt:

Historie využívání a kultivace čekanky sahá až do starověkého Egypta. Ve svém díle ji zmiňuje i římský básník a filosof Horatius, který žil a tvořil na přelomu letopočtu. V pozdějších dobách si čekanka (konkrétně její pražený kořen) získala věhlas nejen jako léčivá bylina, ale i jako náhražka kávy. K tomuto účelu byla užívána například ve Francii za vlády Napoleona, v době světových válek, ale třeba i v době kávové krize v 70. letech minulého století.

Čekanku je možné nalézt ve volné přírodě poměrně hojně v okolí cest, polí, luk, lesů a strání. Právě díky modré barvě květů pravděpodobně vznikl i český název této rostliny – čekanka, kdy modré květy čekanky lidem připomínaly modré dívčí oči, které marně čekají na návrat milého z vojny. Kromě oblastí s extrémními životními podmínkami, jako je např. Antarktida a Grónsko, lze říci, že čekance se daří kdekoli na světě.

Pěstování:

Výsev provádíme na začátku léta na slunném místě. Je nenáročná na umístění, slunce i vodu. Dokáže vydržet i velmi suchá léta.

Sběr:

Sbíráme květ, nať i kořen. Nejlepší dobou pro sběr květů je prosluněné pozdní odpoledne. Kořen sbíráme na podzim a ihned jej ve stínu sušíme. Při umělé teplotě sušíme maximálně za 50°C. Květ sbíráme za slunečného počasí v odpoledních hodinách a sušíme stejně jako kořen. Sušením na světle ztrácí modrou barvu.

Účinné látky:

Kořen čekanky obsahuje zejména látky ze skupiny sacharidů, zejména pak inulin, což je zásobní rostlinný polysacharid, a fruktooligosacharidy. Dále v něm najdeme seskviterpenické laktony, polyfenolické sloučeniny, vitaminy, minerály, manitou a latex.

Gastronomie:

Z vývaru z nastrouhaného kořene čekanky se dají připravovat nápoje jakožto náhražka v dobách nedostatku kávy (tzv. melta).

Babské rady:

Čekanka byla již ve starověkém Egyptě téměř magickou rostlinou, která prý dávala krásu a úspěch.

Využití:

Gastronomie, lidové léčitelství, včelařství

Skladování sušením:

Nať sušíme v suché a vzdušné místnosti na sušících platech nebo zavěšenou ve svazcích na šňůře. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 40°C. Dobře usušená nať má zelenou až šedozelenou barvu, květy při sušení zbělají.

Kořeny rozřežeme na asi 15 cm dlouhé kousky a sušíme je umělým teplem  při maximální teplotě 50°C. Dobře usušený kořen je žlutohnědý až světle hnědý, na povrchu slabě kroužkovitě zvrásněný s hořkou chutí a bez pachu.

Škapulíř:

Kořen čekanky odpradávna slouží jako náhražka kávy – cikorka.

Lidové moudro:

Staroegyptští kněží konzumovali před magickými úkony nať čerstvé čekanky jako léčivý a posilující prostředek. Pro Římany byla zase čekanka osvědčeným prostředkem na všechny nemoci jater. Podle východní magie, kdo se potřel čekankovou šťávou smíchanou s olejem, nabyl krásy, obliby u každého a všechno se mu dařilo.

Magické použití:

Touha, láska

Omezení:

Žádné kontraindikace nejsou známy, nedoporučuje se pouze užívání v těhotenství kvůli zvýšenému riziku potratu. Nejsou známy ani žádné interakce s běžně užívanými léky. Z vedlejších účinků jsou popsány pouze možné alergické reakce, vzhledem ke stimulačním účinkům na dělohu může také dojít k předčasnému nástupu menstruačního cyklu.