Andělika lékařská - Archangelica officinalis Andělika lékařská herbář českých bylin

Používané názvy:

andělský kořen, anjelička, litvor, děhyl, andělička, andělka, angelika, anjelika, děhel, děhel lékařský, jakoklika, janoklika, kořen sv. ducha, koření sv. ducha, koření svatodušní, litvor, svatý kořen, tráva andělů, vybolen.

Popis rostliny:

Andělika má řepovitý oddenek s hnědými kořeny. Stonek dorůstá výšky až 250 cm. Drobné květy mají zelenavě bílou nažloutlou nebo narůžovělou pětičetnou korunou. Kvete od července do poloviny srpna. Nejlépe se jí daří v teplých humózních půdách. Plody přináší jen jednou, pak odumírá.

Historie + Výskyt:

Původní areál výskytu zahrnoval severovýchodní části Evropy, Skandinávii, Island, Grónsko - původní areál sahá zhruba od východního Německa po Ural. Do střední Evropy, kde zdomácněla, se dostala ze Skandinávie ve 14. století.

Ve volné přírodě se s ní setkáte v podhůří zejména v teplých humózních půdách. Vyskytuje se v ostatních pohořích i v nížinách, zejména u řek, u lesních potoků, na vlhkých loukách.

Pěstování:

Na záhonu spotřebuje poměrně hodně místa a požaduje hlubší zem s dostatkem vláhy, protože kořeny tlustší než centimetr a vhodné ke sběru vedou až do půlmetrové hloubky.

Sběr:

Sbíráme mladé listy a stonky do kuchyně. V září a říjnu druhého roku sbíráme kořen, který hned omyjeme, silnější podélně rozkrojíme a ve stínu usušíme.

Účinné látky:

Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cukry a jiné látky.

Gastronomie:

Jako koření se nejčastěji používají zralá semena. Řapíky a listy se mohou používat jak čerstvé, tak i vařené. Jako koření se přidávají do polévek, omáček a salátů. Mladé lodyhy, nakrájené na kolečka a nasycené horkým cukrovým sirupem, jsou chutnou ozdobou dortů.

Babské rady:

Andělika se přidává do bylinkových koupelí. Andělika čínská dosahuje v Asii téměř stejné popularity jako žen-šen, když jde o posílení ženského reprodukčního ústrojí.

Využití:

Gastronomie, lidové léčitelství, farmacie.

Skladování sušením:

Starší kořeny černají a rozpadají se. Kořen ve stínu usušíme. Sušíme-li uměle, nesmí teplota vzduchu překročit 35° C. Musíme zabránit, aby bylina zvlhla, protože pak bývá napadena hmyzem. Listy se trhají v květnu nebo červnu, plody od června do srpna, usušíme je, vydrolíme a vytřídíme.

Škapulíř:

Andělika lékařská je významnou léčivou rostlinou používanou již od středověku. Ve středověku byl kořen užíván jako zvláště dobrý prostředek k odstraňování jedu z lidského těla.

Lidové moudro:

Anděliku pěstovali už středověcí mniši v klášterních zahradách jako lék proti moru. Středověké herbáře píši, že andělika dostala své pojmenování podle archanděla Michaela – archangelost pochází z řečtiny a znamená archanděl – neboť stejně jako on chránila před zlem. I lidově anděliku nazýváme „rostlina andělů“.

Magické použití:

Ochrana, léčení, obranná magie, podpora magické síly, podpora síly vůle, očista, vyhnání zlých duchů, proti negativní energii.

Omezení:

Anděliku není vhodné užívat dlouhodobě, ani nadmíru.