Oměj šalamounek Oměj šalamounek jedovaté bylinky herbář

Jedná se o prudce jedovatou rostlinu. Už pouhý sběr byliny vyvolává kožní záněty a puchýře. Jedovatá je celá rostlina, otrava začíná pocitem mravenčení v ústech, postupně se rozšiřuje do celého těla. Další příznaky jsou mimořádně nepříjemné (arytmie, pocení, průjem, úzkost, zimnice, to vše při plném vědomí) a otrava může končit srdeční a dechovou zástavou.
Všechny části rostliny obsahují alkaloidy, listy 0,2-1,5 %, hlízy 0,3-3 %. Podráždění na jazyku (podobné nikotinu, při větších dávkách se rozšiřuje na celou hlavu) je již při 0,05 mg akonitinu, příznaky otravy 0,2-0,25 mg, smrtelná dávka pro člověka 3-4 mg.
Dříve byly známy i otravy u dětí, jelikož vysávaly nektar z květů a s tím i malý obsah akonitinu. Sbírají se obvykle hlízy a to v říjnu až listopadu. Při kvetení je obsah alkaloidu nejnižší, v zimě naopak nejvyšší.
Extrakt z oměje šalamounku se ve středověku používal jako šípový jed. Používal se také k trávení vlků ve středověku otráveným masem.

Hlavní příznaky otravy Omějem jsou:

•    mravenčení v ústech, které se postupně rozšiřuje do celého těla
•    celková necitlivost
•    arytmie
•    pocení
•    průjem
•    úzkost
•    zimnice
•    otrava může končit srdeční a dechovou zástavou

Lidové názvy:

Bačkorky, botičky, čertův pantoflíček, holoubky, homolec, jedhoj, medvědí tlapka, oměj, omich, papučky Panny Marie, psí mor, vomej, zlý mníšek

Popis rostliny:

Oměj šalamounek je vytrvalá 50 až 150 cm vysoká bylina rostoucí z hlízovitě ztlustlého oddenku.
Lodyha je vzpřímená, pevná, v dolní části lysá a v květenství oděná přitisklými, obloukovitě zahnutými chlupy. Listy jsou střídavé, řapíkaté, dlanitě dělené s pěti laločnatými úkrojky s otevřenou žilnatinou.
Květenství vytváří prodloužený vzpřímený hrozen. Jednotlivé květy vyrůstají z paždí podpůrných listenů, jsou velké asi 3 cm, fialově-modré. Jsou tvořeny 5 okvětními lístky, z nichž horní je vysoce vyklenutý a tvoří tzv. přilbu. Ta je u oměje šalamounku nanejvýš stejně vysoká jako široká. Dolní okvětní lístky jsou široce podlouhlé. Kvete od května do srpna. Plodem je hladký měchýřek s 10 až 15 černými semeny.

Výskyt:

Ve volné přírodě oměj šalamounek roste na vlhkých místech v lesích a u potoků v horských oblastech.

Účinné látky:

Droga obsahuje hlavně akonitové alkaloidy. Z těchto alkaloidů je to hlavně akonitin, jeden z nejprudších jedů, který je znám. Všechny části rostliny obsahují alkaloidy, listy 0,2-1,5 %, hlízy 0,3-3 %. Podráždění na jazyku (podobné nikotinu, při větších dávkách se rozšiřuje na celou hlavu) je již při 0,05 mg akonitinu, příznaky otravy 0,2-0,25 mg, smrtelná dávka pro člověka 3-4 mg.

Magické použití:

Ochrana, neviditelnost.

Oměj se přidává do ochranných sáčků, obzvláště účinný je proti upírům a vlkodlakům. Zároveň však oměj šalamounek používají vlkodlaci, chtějí-li se vyléčit. Budete-li u sebe nosit semínko oměje zabalené do ještěrčí kůže, stanete se neviditelnými, kdy se vám zachce.