Pivoňka lékařská - Paeonia officinalis (L.) Pivoňka lékařská herbář české bylinky

Používané názvy:

Pivoňková růže, mariánská růže, růžák.

Popis rostliny:

Dorůstá výšky 35 – 50 (60) cm. Stonek je v mládí huňatý, později olysává. Listy jsou trojčetné s hluboce dělenými laloky, segmenty eliptické až opakvejčité. Horní strana listu je lysá, spodní strana může být huňatá nebo u některých pěstovaných klonů lysá. Květy (Ø 9–13 cm) bývají obvykle růžové, fialové až purpurově červené, nitky červené, pestíky 2 – 3 (hnědě) plstnaté. Zahradní odrůdy jsou často plnokvěté.

Historie + Výskyt:

Z historických pramenů vyplývá, že pivoňka byla zasvěcena bohu Apollónovi.
O bylině se zmiňuje ve svém rozsáhlém díle antický vzdělanec Pedanius Dioscorides z Anazarby. Tento všestranný učenec zastával názor, že pivoňka vytváří dvě pohlaví od téhož druhu, a to samčí a samičí.
Ve středověku hrála rostlina důležitou roli při výrobě nápojů lásky, které měly „krev rozpalovat“.
 Význačný renesanční lékař a botanik Petr Ondřej Mathioli ve svém slavném Bylináři píše: „Usušený a utlučený kořen pivoňkový, pitý v množství odpovídajícím mandli ve víně, mlže snadno přivésti nemoc ženskou, zvláště po porodu. Stejným způsobem užívaný krotí bolesti břicha, vyčišťuje žloutenku, polehčuje bolesti ledvin i měchýře, otvírá ucpaná játra a ledviny. Naproti tomu pak zastavuje i stolice a zatvrzuje břicho, když se pije v trpkém víně. Voda pivoňková pálená v květu a kořene posiluje srdce a velice prospívá malým dětem proti božci a psotníku.“
Vyskytuje se v několika poddruzích v jižním Švýcarsku, Rakousku, Francii, Španělsku a na Istrijském poloostrově, Albánii, Chorvatsku a Itálii.

Pěstování:

Pěstujeme v chráněných teplejších místech s hlubokou živnou a sušší půdou. Vhodné je pro ni umístění na slunném stanovišti, nejvýše v polostínu. Starší rostliny nesnáší přesazování.

Sběr:

Kořen v září a v říjnu a květ v červnu.

Účinné látky:

Hlavní obsahové látky pivoňky tvoří rozmanité anthokyanové glykosidy (peonin, cyanin), třísloviny, barviva, flavonoidy. Někteří autoři tvrdí, že je v rostlině zastoupen alkaloid peregrinin, avšak jiní tento názor popírají. Kořeny (a patrně i květy) obsahují jedovatý glykosid peoninflorin, který v nadměrných dávkách může způsobit poškození ledvin a srdečního svalu.

Díky těmto látkám se ve farmaceutickém průmyslu využívá k:

•    Podporuje obranyschopnost
•    Antiseptické a detoxikační účinky
•    Eliminuje různé druhy bolestí
•    Podporuje a pročišťuje trávení
•    Zlepšuje pravidelnou stolici
•    Eliminuje plynatost a bolest břicha
•    Pozitivní vliv při Dne a revmatismu
•    Eliminuje problémy dýchacích cest (kašel)
•    Pročišťuje a podporuje funkci ledvin a játrech
•    Pozitivní vliv na srdce a cévy
•    Upravuje menstruaci
•    Eliminuje bolesti a zvýšené krvácení
•    Zvnějšku má pozitivní vliv na hojení pokožky
•    Eliminuje kožní onemocnění a poranění

Gastronomie:

Pivoňkou lze krásně nazdobit pokrmy i saláty.

Využití:

Gastronomie, lidové léčitelství, farmacie, kosmetický průmysl, magie

Sušení skladování:

Kořen se rychle omyje a suší ve stínu nebo při umělé teplotě do 45 ° C. Páchne mírně omamně a má chuť nasládle hořkou a ostrou. Okvětní plátky výlučně ze zahradních plnokvětých druhů se sbírají kolem 12. hodiny a suší ve stínu v malé vrstvě nebo při umělé teplotě do 35 ° C. Droga musí mít pěknou červenou barvu a chrání se před světlem. Droga má medově sladký pach a svíravou, slizovitou chuť.

Babské rady:

Současná medicína používá hlavně květ (Flos paeoniae officinalis; syn. Flos paeoniae rubrae), kořen (Radix paeoniae) nebo semena (Semen paeoniae) jako spasmolytikum, neboť tyto rostlinné části uvolňují nadměrný tonus hladkého svalstva trávicí soustavy, obzvláště žaludku, střev a močových cest. Pivoňka se také osvědčila proti zvracení a průjmům. Výzkumy prokázaly, že napomáhá vylučovat písek a kameny z ledvin.

Lidové moudro:

O pivoňce se věřilo, že vznikla z měsíčního svitu, za noci vyzařuje světlo a chrání ovčáky i jejich stáda, zabraňuje poškození úrody, odhání zlé duchy a brání bouřím. Zaháněla nejen divoké vichřice doprovázené krupobitím, ale i čarodějnice, a proto byly v zahradách chalup velmi časté - obvykle se vysazovaly poblíž vchodu do domu. Vyrýt pivoňku, stejně jako mandragoru, se považovalo za krajně nebezpečné. Prý vřeštěly tak hrozně, že každý kdo to uslyšel, zemřel. Stejně jako u mandragory bylo nejbezpečnějším způsobem přivázat k rostlině psa a nechat ho, aby ji vytáhl i s kořenem.

Magické použití:

Pivoňka je neobyčejně důležitou bylinou v magii,protože má odpuzovat zlé duchy. Jako taková byla v základním vybavení exorcistů nezbytnou pomůckou pro vymítání ďábla.
Korunní lístky se rozhazují po obvodu magického kruhu a sušené květní lístky se přidávají do ochranných kadidel. Z pivoňky lze také připravit kadidlo pro poctu bohů medicíny a lékařských sil.

Omezení:

POZOR! Ve větší dávce je pivoňka lékařská jedovatá! Je nutné ji užívat pod lékařskou kontrolou.