Heřmánek pravý - Matricaria recutita Heřmánek pravý herbář české bylinky

Používané názvy:

Harmaníček, harmoníček, heřmánek malý, heřmánek polní, jahodníček, kamila, kamilka, kamilky, králíčky, matečník, marunka, matčina bylina, matrikaria, ormánek, panenská bylina, rostlinný lékař, rumánek, urmánek nebo voňavý rmen

Popis rostliny:

Heřmánek jednoletá nebo ozimá, 15 až 50 cm vysoká, příjemně vonící bylina. Lodyha je přímá nebo vystoupaná, lysá, příp. pod úbory řídce chlupatá a zpravidla bohatě větvená. Listy jsou řídké, střídavě přisedlé, 3-7 cm dlouhé, 2-3x zpeřené v drobné čárkovité až niťovité úkrojky. Kořen je krátký, vřetenovitého tvaru.
Květy jsou jako u ostatních hvězdnicovitých rostlin drobné, uspořádané do úborů o průměru 10-25 mm vyrůstajících na 3-10 cm dlouhých stopkách; úbory jsou uspořádány v řídkém vrcholičnatém květenství a na jedné rostlině jich může být až 200. V úboru jsou květy dvojího druhuː bílé jazykovité květy s 6-9 mm dlouhou ligulou, kterých je nejčastěji 15, jsou uspořádány po obvodu; brzy po rozvití úboru se sklánějí směrem dolů. V terči úboru jsou květy žluté, trubkovité, pětičetné a jsou umístěny na kuželovitě vyklenutém květním lůžku, které je uvnitř duté a na povrchu je bez plevek. Zákrov je polokulovitý, jeho listeny jsou víceřadě uspořádané, světle zelené s tmavší hnědou žilkou uprostřed, tupě podlouhlé, s širokým suchomázdřitým lemem

Historie + Výskyt:

Klasická léčivá bylinka známa již od starověku, ve středověku se pěstovala v klášterních zahradách.
Odborný název pochází pravděpodobně z latinského slova mater (matka), resp. matrix, tj. děloha, zřejmě podle dutého květního lůžka nebo podle toho, že je bylinou užívanou též k léčení ženských nemocí a hygieně. Český výraz heřmánek potom z latinského armanilla s přidáním počátečního "h-" (staročesky ještě ormánek).
Původním druhem je v jižní Evropě, areál jeho rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu a západní a Střední Asii[], místy se vyskytuje i v Irsku, ve Skandinávii a v mírnějších oblastech Sibiře až po Dálný východ. Zavlečen byl do Makaronézie, obou Amerik, do Austrálie a na Nový Zéland. V České republice je zdomácnělým archeofytem. Vyskytuje se zde na celém území, nejhojněji v termofytiku a v nižších polohách mezofytika, ve vyšších polohách a v oblastech s vápenitými půdami pouze přechodně, především podél komunikací
V přírodě se s ním setkáme poměrně hojně, často totiž roste jako plevel v polích.

Pěstování:

Daří se mu v lehčích vápenitých půdách s dostatkem humusu. Výsev lze provádět na podzim i na jaře. Při podzimním výsevu přezimuje pouze malá listová růžice. Brzy z jara začne heřmánek rychle růst a vykvétá již koncem května, výnosy z jednotlivých rostlin jsou vcelku vysoké

Sběr:

Doba sběru je od května do září. Sbíranou částí je květ (Flos chamomillae), který se sbírá za suchého počasí 3 až 5 dní po rozkvětu (ještě před plným květem), přičemž květní stopka by neměla být delší než 2 cm.

Účinné látky:

Dosud bylo v heřmánku zjištěno více než 120 druhů sekundárních metabolitů s potenciální farmakologickou účinností. Aktivními látkami jsou silice s modravými azuleny a proazuleny, seskviterpeny a četné flavonoidy, hořčiny, taniny, mastné kyseliny a sliz.[1]Jmenovitý soupis látek zahrnuje např. terpeny α-bisabolol, apigenin, azulen, β-karyophylen, bisabolen, borneol, trans-α-farnesen, trans-β-farnesen, farnesol, geraniol, guajazulen, chamazulen, chamomillol, karyofylen, kemferol, levonenol, matricin, matrikarin, thujon, aromatické kyseliny kyselinu salicylovou, kyselinu 2,4-dihydroxybenzoovou, kyselinu 2,5-dihydroxybenzoovou, kyselinu 3,4-dihydroxyskořicovou, kyselinu 4-methoxybenzoovou, kyselinu kávovou, kumariny kyselinu kumarovou, umbeliferon, herniarin, kumarin, steroidy sitosterol, stigmasterol, flavonoidy apigenin, luteolin, kvercitin, kvercetrin, sacharidy fruktózu, glukózu, rhamnózu, xylózu, glykosidy apigenin-7-(6"O-acetyl)glukosid, apigenin-7-glukosid, apigenin-7-rutinosid, sitosterol-glukosid, luteolin-7-glukosid, luteoloin-7-rhamnoglukosid, kvercetin-3-O-galaktosid, kvercetin-7-glukosid, vitaminy kyselinu askorbovou, niacin a thiamin.

Díky těmto látkám se ve farmaceutickém průmyslu využívá k:


•    Od bolesti
•    Snižují horečku
•    Léčí žaludeční vředy
•    Pomáhají na zkažený žaludek
•    Pomáhají od bronchiálního astmatu
•    Uvolňují křeče v břiše a střevní plyny
•    Příznivě působí na hojení ran
•    Pomáhají při léčbě infikované sliznice a kůže
•    Navozují celkové uklidnění organismu
•    Působí proti stavům úzkosti, nervozity a napětí
•    Zmírňuje bolesti v oblasti břicha
•    Posilují kvalitu vlasů
•    Ulevují od zánětu

Gastronomie:

Čerstvé květy heřmánku se používají do studených pokrmů jako přísada i na ozdobení pokrmů a nápojů

Babské rady:

Byl našimi předky používán při žaludečních a střevních obtížích, léčbě horních cest dýchacích, při silném nachlazení a zánětech nosní sliznice. Věřilo se, že napomáhá také při vředech na pokožce, neurodermitidě a slunečním úpalu. Dále že podporuje hojení ran, pomůže při menstruačních obtížích a bolestech hlavy.

Využití:

Gastronomie, lidové léčitelství, farmaceutický a kosmetický průmysl

Sušení skladování:

Suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C. Čerstvé květy mají výraznější aroma, než sušené. Lze ho sušit teplem umělým, a to do teploty 40°C. Květy se při sušení zbytečně nepřevrací, protože se heřmánek lehce drolí a rozpadlé květní úbory ubírají na kvalitě.

Škapulíř:


Jak na suché a unavené oči:
Ponořte na několik minut dva sáčky s heřmánkovým čajem do horké vody. Pak je zchlaďte v lednici po dobu nejméně dvaceti minut. Přiložte je na zavřené oči a nechte je působit tak dlouho, dokud sáčky nedosáhnou pokojové teploty.

Lidové moudro:

Před heřmánkem smekni, před bezem klekni

Magické použití:

Peníze, spánek, láska, očista

Omezení:

Heřmánek pravý může být zaměněn za podobný heřmánek římský, který je ovšem též léčivý, nebo za neúčinné druhy heřmánkovec nevonný nebo rmen rolní. Heřmánek pravý jde poznat podle typické intenzivní vůně a žlutého vyklenutého středu květů. Květy heřmánkovce ani rmenu nemají charakteristickou vůni, žádný z nich také na rozdíl od heřmánku pravého nemá vyklenuté a duté květní lůžko.