Denivka žlutá - Hemerocallis fulva Denivka jedlé květy - české bylinky

Popis rostliny:

Vytrvalá bylina dorůstající výšky 50-100 (obvykle 70-80) centimetrů. Tvoří krátké oddenky. Vláknité kořeny jsou poněkud ztlustlé. Většina listů je nízko nad zemí a rozložena dvoustranně. Listy mají jednoduchou souběžnou žilnatinu. Kvete od června do srpna. Květy jsou víceméně vzpřímené. Lysý stvol je rozvětven pouze v horní části květenství a mírně kratší  nebo delší než listy. Ve složeném květenství jsou uspořádány dva až čtyři, zřídka pět květů, celkem bývá na rostlině osm až dvanáct květů. Občas se objevují listeny. Stopky květů jsou relativně krátké o délce 1 až 2 cm. Stopka plodu je 2-4 mm dlouhá. Plod je podlouhle eliptická tobolka s lesklými černými semeny. Semena jsou kulatého tvaru nebo smáčknutá, o velikosti 3 až 5 mm.

Historie + Výskyt:

Jejím domovem jsou Čína a Japonsko, země střední Asie a oblasti Kavkazu. V Evropě ji první pěstovali Řekové, kteří ji pojmenovali „krása na jeden den“ (heméra = den, kállos = krása
Denivky rostou planě na vlhkých loukách, podél řek a na okrajích lesů
První zmínky o jejich pěstování je možné najít již v čínském rukopise z roku 2 697 př. n. l.
První popis druhu jako Hemerocallis lilioasphodelus pochází od Linného, který ji zařadil v roce 1753 do Species plantarum, svazek 1, strana 324, jako "Lilio Asphodel"

Pěstování:

Nejvhodnější doba pro výsadbu denivek jaro (březen – květen) nebo podzim (září – říjen) alespoň šest týdnů před příchodem mrazů.
Denivky jsou nenáročné, dobře rostou ve výživné vlhčí, dobře drenážované půdě na plném slunci. Velmi dobře snášejí sucho a nevyžadují v létě přídatnou zálivku.
Vhodné je slunné nebo mírně přistíněné stanoviště.
Většina odrůd je plně mrazuvzdorná, pouze některé velkokvěté odrůdy vyžadují zimní přikrývku.

Sběr:

Květy sklízíme od dubna do května, ale u některých druhů až do pozdního podzimu

Účinné látky:

Květy denivky obsahují desítky karotenoidů s antioxidačními účinky

Gastronomie:

Denivku můžeme sníst prakticky celou. Je vhodná do zeleninových salátů, omáček jako přízdoba obložených mís, do drinků a na cukrářské výrobky.

Nejčastěji jsou konzumovány květy. Obsahují hodně vody, takže jsou velmi šťavnaté, a protože rostlina intenzivně voní, aromatickou chuť pocítíme i na jazyku. Zatímco květ žluté denivky chutná po jasmínu, denivka plavá má zase chuť mírně navinulou.
Poupata obsahují 43 mg vitamínu C na 100 g, vitamín A a 3,1% bílkovin
Zvadlé květy můžeme posbírat a usušit a pak je používat pro ochucení jídel – květy dodají pokrmům jedinečnou chuť, například vegetariánské vietnamské polévky se bez nich neobejdou.
Jedlé jsou i listy denivek, ovšem ty starší už jsou poněkud houževnaté, takže ke konzumaci jsou vhodné spíše mladé výhonky.
Určitě lze doporučit kořenové hlízy. Stačí je vařit pouze deset minut. Jsou křupavé a mají jedinečnou chuť.
Vařené malé baňaté části kořenů chutnají jako sladká kukuřice nebo černý kořen.

Babské rady:

Proti nachlazení prý pomáhali látky obsažené v květních poupatech, které se získávají povařením ve vodě. Látkám obsaženým v kořenech je přisuzován diuretický a protizánětlivý účinek.

Využití:

Gastronomie, lidové léčitelství, magie

Sušení skladování:

Rostlina se nehodí pro sušení.

Škapulíř:

Devivka žlutá stiluje životní sílu a vůli k životu. Působí preventivně proti emočnímu zhroucení a depresy, kterou i mírní


Lidové moudro:

Na denivce si dali šlechtitelé záležet, takže v současné době existuje ve více jak deseti tisících kultivarech. Z původních květů oranžové a žluté barvy byly vyšlechtěny květy od bílé přes zářivě červenou až k tmavě vínové barvě. Mají odlišnou kresbu na hrdle i květních plátcích. Navíc je zdobí třepenitý, případně zvlněný, nebo barevně lemovaný okraj.

Magické použití:

Emoční růst, zvyšuje stabilitu, stimuluje životní sílu

Omezení:

Kořeny a staré listy denivek obsahují derivát naftalénu – hemerocallin (stypandrol), který působí analgeticky, omamně a ve velkých dávkách halucinogenně. Je jedovatý pro ovce a řadu dalších zvířat, například kočky.